Na prahu čtyřicítky zastávám v životě několik rolí, z nichž každá mi dává neocenitelné lekce a umožňuje mi vnímat mnoho různých perspektiv.

V první řadě jsem máma dvou skvělých dětí, které od sebe dělí celých 13 let. K tomu jsem milující a milovaná manželka, vizionářka, která umí dávat věci do pohybu, studentka sociální pedagogiky, lektorka cvičení Pilates, mediátorka se zaměřením na školní prostředí a taky, jak jste se dočetli v nadpisu, předsedkyně a zakladatelka našeho rodinného komunitního centra.

To je pro mě místem, kde můžu zúročit všechny své dosavadní životní zkušenosti. Při vyjednávání různých spoluprací jsou to zkušenosti z mediace, při stěhování nábytku díky Pilates vím, jak si neuhnat housera, pedagogika mi pomáhá všechno to zvládat s tříletou dcerkou za zády (a někdy dokonce i na zádech) a od svého velmi šikovného manžela (náš spolkový kutil Tim) jsem se naučila, mimo jiné, taky jak vyspárovat dlažbu.

Pevně věřím, že tohle všechno je teprve začátek a že tak, jako nám roste pod rukama spolek, dál porosteme společně s ním i my.

Jsem lektorka jógy, meditace a věnuji se mediaci, což znamená, že se pohybuji mezi podložkou, dechem a občasnými konflikty, které život přináší. V meditaci všímavosti jsem našla svou vášeň, a to jak na polštářku, tak ve vztazích.

Prošla jsem výcvikem Relational Mindfulness Training. Ten mě naučil, jak přinést více přítomnosti a porozumění i do těch nejsložitějších konverzací. Hlubokou inspiraci nacházím v buddhismu. V průběhu let jsem se také ponořila do praxe vipassany, což mi ukázalo, že každá chvíle, každý dech, je příležitostí k sebepoznání.

Jsem máma dvou kluků, kteří mě pravidelně učí, jak si zachovat klidnou hlavu a smysl pro humor. A manželka: mám doma muže – skvělého partnera, který je nesmírně trpělivý a ochotný růst společně se mnou.

Jako mediátorka věřím, že konflikty jsou součástí života. To, jak se k nim postavíme, rozhoduje, jestli nás posílí, nebo oslabí. Jsem tu, abych vám ukázala, jak se na tyto výzvy dívat s otevřeným srdcem a taky s humorem!

Nejčastěji se se mnou setkáte v okamžiku, kdy je potřeba utáhnout něco povoleného, přidělat co upadlo, upadnout co zbytečně moc drží a nebo třeba namazat, co vrže. Takže vlastně taková šedá eminence spolku, kutil Tim a brouk Pytlík, práce všeho druhu.

Jsem toho názoru, že chlap by měl umět chytit zbraň a šroubovák za správnou stranu, trefit svůj cíl, vědět něco o svých předcích a své vlasti, sjet skálu po laně, uběhnout pár kilometrů a zvednout nějaké to kilo. No prostě být ve své síle.

V životě se řídím heslem ,,kdo je připraven, není překvapen” a ,,aby zlo zvítězilo, stačí, aby dobří lidé nic nedělali.”

Všude, kde se v rámci komunitních aktivit bude rozvíjet zručnost, šikovnost, brannost, vlastenectví a, jako ve filmu ,,Pod jezevčí skálou”, přístup ála správňáckej chlap, tam budu i já.